Historie plemene Cavalier King Charles Spaniel

Painting - van Dyck
Sir Anthony van Dyck
(1599-1641)
Children of Charles I.

Historie tohoto plemene sahá do dávné minulosti a lze konstatovat, že to byli oblíbení psíci anglického královského dvora a šlechty. Chov trpasličích španělů (jak byli tito psíci označování) se nebývalou měrou rozmohl za panování krále Karla I. (1600 - 1649) a pojmenování jim dal jeho syn Karel II., který je velmi miloval. Žádné dveře jim v království nesměly být zavřeny, ani vstup do anglického parlamentu v Londýně. Toto výsadní právo mají tito psíci, mimochodem jako jediné plemeno, dodnes.

Painting - Landseer
Sir Edwin Henry Landseer
(1803-1873)
Cavalier´s pets

Až do poloviny 19.století byli malí španělé používáni v Anglii běžně jako lovečtí psi - slídiči. Později však doba přinesla oblibu kulatých hlav a krátkých nosů a to ovlivnilo celý chov malých španělů. Vzhled plemene se velice změnil. Tím bylo dáno, že malí španělé najednou vypadali jinak, než španělé anglických králů v minulosti. Došlo k rozdělení původně jednotné populace na dvě samostatné větve:

  • malí španělé se zkráceným nosem - King Charles Španěl
  • malí španělé s normálně dlouhým nosem - Kavalír King Charles Španěl
Painting - Copley
John Singleton Copley
(1738-1815)
Children of George III
Ti druzí jsou původnější a začátkem 19.století regenerovaní. Obě plemena existují ve čtyřech barevných variantách:
  1. Black and tan - také King Charles: jeho barva tvoří základní černou s výrazně červeně pálenými znaky na mordičce, tvářích, nad očima, z vnitřní strany uší, pod ocáskem a na nohách.
  2. Tricolor - také princ Charles: je v základě černá a bílá s červeným pálením na tvářích, nad očima, z vnitřní strany uší, pod ocáskem a na vnitřní straně nohou.
  3. Ruby - také červená: je jednobarevný tmavě červený psík.
  4. Blenheim - také bílo červená (podle zámku Blenheim): je v základě bílý psík s červenými skvrnami po těle a rovnoměrně rozloženými po stranách na hlavě, s velmi žádanou červenou korunkou (známkou) mezi ušima.

V roce 1975 byl do tehdejšího Československa dovezen první Kavalír a později se rozšířil chov o další importované jedince, kteří byli základem našeho chovu. Celá léta o nich veřejnosti nevěděla téměř nic, ale kdo se s nimi jednou setkal, většinou ho uchvátili na první dojem.

Okouzlující ideálně malý psík, na pohled velmi harmonický s krásnou splývavou srstí, která dotváří elegantní dojem ladnosti v pohybu. Ve všech proporcích je ukazatelem normálnosti a harmonie pro toho, kdo si nelibuje ve zrůdnosti a deformacích hlavy, těla a končetin.

Painting - Manet
Edouard Manet
(1832-1883)
Gare St-Lazare
To však zdaleka není vše. Celou jeho krásu můžeme vnímat úplně teprve tehdy, když pronikneme do jeho duše. Jeho láskyplnost, oddanost a nesmírná přizpůsobivost k člověku a v soužití s ním, nezná hranic. Kdo jednou pozná Kavalíra jaký je, těžko přijde na chuť jinému plemeni, byť krásnějšímu svým zjevem. Kavalír je snášenlivý se vším živým, co ho obklopuje. Agresivita je mu cizí, zbytečně neštěká, jen hlásí, protože vše co souvisí s životem člověka citlivě vnímá a komunikuje s ním. Miluje pohyb a dobrou kuchyni a v tomto případě záleží na člověku, aby odhadl správné poměry jednotlivých krmných dávek.

Kavalír je prostě to, co hledají mnozí u jiných plemen - ideální bezproblémový a ukázněný společník, plný účasti ke všemu dění kolem sebe. Proto si plně zaslouží naši pozornost a úctu.

↑ top ↑