Kateřina Šmejkalová

KANDIDÁTKA DO VÝBORU KLUBU

Členem klubu jsem prak/cky od jeho vzniku, od roku 1993. Již od počátku jsem se chtěla kynologicky vzdělávat a tak jsem se účastnila všech klubových akcí – svodů, bonitací, výstav i klubových setkání a „táborů“. Poslouchala jsem, dívala se a sbírala zkušenosti. Takovou mojí kavalíří mámou a učitelkou byla vždy hlavně Běla Sochorová. Když jsem pobývala několik měsíců v Anglii u chovatelky a dnes i rozhodčí pro všechna plemena – Annukky Paloheimo, naučila mě i ona další věci např. z oblasti posuzování. Ona sama se učila od paní Amice Pitt - pro ty, kdo to neví, Amice Pitt je ta, která chov kavalírů obnovila a její kavalíři stály na počátku chovu mnoha následujících chovatelských stanic. I v dnešní době se ráda něčemu přiučím, někdy třeba i od lidí, se kterými nemusím sdílet stejný názor, ale mohu si i tak vzít nějaké ponaučení nebo alespoň úhel pohledu na věc. Navíc život sám někdy překvapí, a tak se každý učí celý život.
Jsem aktivním chovatelem, vystavovatelem a také rozhodčím na výstavách a při bonitacích. Můj první odchov se narodil myslím v roce 1997, momentálně jsem u konce první abecedy svých odchovů. Dříve jsem častěji vystavovala, spolu s manželem jsme jezdili i více do ciziny – byli jsme na např. Světové výstavě v Dortmundu, Evropské výstavě v Paříži, světovce v Dánsku, často jezdili na Slovensko, do Rakouska atd. V posledních letech jsme vystavování částečně omezili a také se již nezúčastňujeme vícedenních kavalířích akci. Hlavní důvod je ten, že se naše kavalíří smečka rozrostla (stejně tak jiná domácí zvířena) a já od nich nerada odjíždím a nechávám je na starost někomu jinému. Upřímně řečeno, kvůli nim ani nejezdím na dovolenou.
Jako poradce chovu působím od roku 2001. Krátce před tím jsem se vrátíla z pobytu v Anglii, kde jsem se několik měsíců pohybovala v kavalířím světě a přinesla do našeho klubu nové nápady, např. zavedení zdravotního programu, kdy jsme začali pro chovatele pořádat při bonitacích i zdravotní vyšetření.
Pokud bych byla zvolena, ráda bych ve své funkci pokračovala. Nebráním se novým nápadům, připomínkám, či vhodným změnám, které třeba budeme muset dříve či později probrat.

„Katka to je naše „tichá voda“, bez její práce se klub neobejde, ona za ty roky zná snad každé zvíře, je chovatel, který ví, co dělá a poradí všem, kdo o to stojí. Jako poradce chovu i jako člověk je pro nás velice důležitá.“

(Jitka Kratochvílová)

„Dlouhodobě odvádí pro klub úžasnou práci. Vždy ohledně kavalírků ochotně poradí a pomůže. Je to pozitivní člověk, který je psům plně oddaný. “

(Michaela Holcová)

„Málokdo má tolik chovatelských zkušeností a zároveň pokory jako Katka. Možná není tak vidět a slyšet, jako jiní, ale je za ní velký kus poc,vé práce pro klub, pro chovatele a pro plemeno vůbec. “

(Petra Víšková)