Agility s kavalíry

Obecná pravidla

Psi probíhají trať na volno a bez obojku po boku svého dvounohého parťáka nebo jsou jím k překonávání překážek pouze usměrňováni. Konkrétní znění povelů není zkušebním řádem předepsané, ale je šikovné psovodem již jednou zvolený pokyn pro určitou činnost zbytečně neměnit. 

Běžně se pořádají jak oficiální, tak i tzv. neoficiální závody a je možné skládat zkoušky. Pro účast na závodech (kromě neoficiálních) a zkouškách musí pes dosáhnout věku minimálně osmnácti měsíců a s daným psovodem mít vystaven výkonnostní průkaz (výkonnostní průkaz není přenosný na jiného psovoda), do kterého se zapisují výsledky ze závodů a zkoušek. Tento průkaz vystaví na požádání Klub agility ČR. Závodů a zkoušek se tým může zúčastnit i v případě, když psovod není jeho členem, platí však vyšší startovné.

U oficiálních závodů je nutné dodržovat předepsané parametry překážek a také vzdálenosti mezi nimi. Neoficiální závody nemají přesně daná pravidla a je tudíž prozíravé si raději předem zjistit, na jakém povrchu a jakém typu překážek se bude závodit, abychom pejskovi zbytečně nezpůsobili nějaké zranění.

Jak takový parkúr vypadá?

Delegovaný rozhodčí (případně instruktor na tréninku) postaví ve vymezeném prostoru a předepsaným způsobem překážky, jejichž počet se pohybuje v rozmezí cca od patnácti do dvaceti dvou (podle typu závodu a zkušenosti týmů). Každá překážka je označena číslem a tím je určeno, v jakém pořadí a ze které strany se budou překonávat. Každý psovod má před závodem cca osm minut čas, aby si celou závodní dráhu prošel, zapamatoval si ji a vymyslel pro sebe i svého psa tu nejoptimálnější možnou trasu. Cílem je žádnou překážku nevynechat, neshodit, neabsolvovat ji v jiném pořadí, nepřeskočit barevnou zónu a psa bezpečně dovést do cíle v co nejkratším čase.

Překážky jsou jasně dané

V agility se setkáváme celkem se třemi typy překážek:

• Skokové – jednoduchá a dvojitá skoková překážka, skok daleký, kruh, zeď
• Zónové – houpačka, áčko, kladina (Zónou se rozumí barevně odlišně označená nástupová a sestupová část překážky, které se pes musí alespoň jednou tlapkou dotknout, jinak se to v celkovém hodnocení bere jako chyba.)
• Ostatní – pevný a látkový tunel, slalom, stůl (ten je však dnes k vidění už jen zřídka)

Každá překážka má své předepsané rozměry a parametry, které jsou jasně stanoveny tak, aby byla zajištěna co největší možná bezpečnost psa.

Rozlišujeme tři velikostní a tři výkonnostní kategorie

Běhá se ve třech velikostních (small, medium, large) a třech výkonnostních (A1, A2, A3) kategoriích.

Small (S), medium (M) nebo large (L)?

Zařazení do těchto kategorií určuje kohoutková výška psa (small do 34,99 cm; medium 35 – 42,99 cm a large 43 cm a více), která je mu jednou provždy rozhodčím změřena před prvními oficiálními závody a následně zapsána i do výkonnostního průkazu. Nelze tedy počítat např. s výškou naměřenou na bonitaci nebo na výstavě.

Kavalíři spadají ve většině případů do kategorie small, avšak někteří větší se mohou objevit případně i v kategorii medium.

Co to je A1, A2 nebo A3?

Jedná se o výkonnostní kategorie, ve kterých se běhá na oficiálních závodech nebo se podle nich skládají zkoušky (např. SA1 je zkouškou 1. stupně kategorie small, tedy pro malá plemena). Začátečníci startují v A1 (podle velikosti SA1, MA1 nebo LA1) a po složení určitého počtu zkoušek a s požadovaným výsledkem se postupuje do další (vyšší) kategorie (A2, A3). Překážky se většinou používají všechny, i když někteří rozhodčí do kategorie A1 nestaví obtížnější prvky, jako jsou např. houpačka nebo slalom. Samotná trať parkúru potom odpovídá obtížnosti dané kategorie

Agility (open) versus jumping

Na většině závodů se pro každou výškovou kategorii vypisuje několik běhů, a to agility (open) a jumping. Někdy se pořádají i závody pouze s možností složit zkoušku. V rámci neoficiálních závodů pořadatelé často pro zpestření zařazují i tzv. hru.

• Jumping je typ závodní dráhy, která je složená pouze ze skokových a ostatních překážek.
• Agility (open) je závodní trať, na které nalezneme všechny typy překážek (skokové, zónové i ostatní).
• Hra se staví výhradně na neoficiálních závodech a záleží jen na fantazii pořadatele, jak bude samozřejmě za dodržení pravidel bezpečnosti vypadat. Může se například běžet jako štafeta složená ze dvou týmů nebo se psem jiného psovoda, či je třeba po cestě splnit nějaký úkol (např. vhodit míč do určené nádoby), případně se běží s nějakou rekvizitou v ruce apod.

Trénink dělá mistra!

Známe již minimální věkovou hranici pro účast na závodech, ale trénovat můžeme začít s malým štěnětem prakticky ihned, avšak rozumně vzhledem k jeho tělesnému vývoji a rozhodně pod vedením zkušeného instruktora. Agility není jen o skákání a rychlosti, ale i o celkové souhře psovoda se psem, pozitivní motivaci, práci tzv. na zemi a celé řadě dalších pro úspěch nezbytných věcí. Nakonec nemusíte ani závodit, ale chodit si běhat jen tak pro radost. Většina psů bere agility jako báječnou hru, která je velmi baví a navíc posiluje i vzájemný vztah s jejich člověkem.

A co říci závěrem?

Pokud máte jenom trochu chuť, jděte do toho! Kavalír je pro tento úžasný sport dokonalým parťákem a bude-li vám rozumět, co po něm chcete, za kousek dobroty nebo přetahovací hračku udělá, co vám na očích uvidí. Navíc ho na parkúru zvládne i odrostlejší dítě. A pokud bude někdo tvrdit, že není dostatečně rychlý, aby mohl konkurovat ostatním plemenům na závodech, vůbec ho neposlouchejte. Tento sport je totiž i o technice a přesnosti. A vůbec, zkuste se zeptat některého z majitelů kavalířích agiliťáků. Už je jich opravdu hodně a jistě se s vámi rádi o své zkušenosti podělí.

Agility zdar!

A podívejte se, jak to kavalírům běhá…

Agility

Jumping

Více informací naleznete na http://www.klubagility.cz/.

Termíny zkoušek a závodů včetně přihlašování jsou zveřejněny na http://kacr.info/.